The shade ♧ 1

28. may 2013 at 23:44 | Nana Erruk. |  the shade

Pršelo. Takový déšť jsem ještě nezažila. Zvedla jsem hlavu a bylo mi dočista jedno, že mi chladné kapky deště smyjí všechno to malování a make-up. Vůbec mě nezajímá, že mě tak všichni uvidí. Že mě tak uvidí oni.
Teniskami mi projel studivý proud vody, protože jsem se nekoukala na cestu. Prošla jsem snad všechny kaluže v New Yorku. V některých jsem se i zastavila a chvíli jsem v nich skákala.
Kdy jsem naposledy skákala v kalužích? Možná tak v osmy letech u babičky v Brightonu.
Když mi bylo ještě dobře. Když jsem byla volná.
On mě nikdy nebude milovat.
Zastavila jsem se uprostřed davu, který stále někam spěchal. Někdo za manželkami, někdo za milenkami, někdo za roddiou nebo za umírajícím příbuzným do nemocnice.
On mě nikdy nebude milovat.
Naráželi do mě ze všech stran a někdy mě i rýpli do hlavy černými deštníky. Možná mě někdo z nich poznal a nemohl přemoct svůj vztek na mě.
On mě nikdy nebude milovat.


LargeRozhlédla jsem se kolem sebe a jako světlo na konci tulenu, jako jedna rozsvícená žárovka na vánočním stromečku přede mnou svítil nápis, který hlásal přesně to co jsem potřebovala. Rozeběhla jsem se za tím a nevnímala jsem co je kolem mě. Až poté jsem si uvědomila, že jsem přeběhla jen tak přes čtyřproudovku a možná jsem mohla někoho zabít. To bych něchtěla, nikdy.
Otevřela jsem dveře do baru a rázem mě polilo horko. Voda na žlutých šatech se už nezdála být zamrzlá jako předtím. Popošla jsem pár kroků do tmy a posadila jsem se na první barovou židly,kterou jsem uviděla.
"Skotskou." sykla jsem na barmana s nelíbivým strništěm. Podle jeho výrazu bylo jasné, že mě poznal a nevím jestli je to zrovna dobře,když tak nad tím přemýšlím, tak bych..
"Prosím."
Postavil přede mě skleničku,která cinkla o bar a zapříčinila to, že jsem přestala přemýšlet nad tím jestli to, co jsem udělala, bylo správné.
Popadla jsem jí du ruky a začala jsem si jí prohlížet. Zatočila jsem se na židli, jakobych už v sobě dávku alkoholu měla a skleničku jsem nastavila proti světlu. Zkoumala jsem ji,jakobych jí vživotě neviděla a přála jsem si být jí. Nemá starosti jako já. Jen ji všichni stále oblizují.
Přestala jsem s tím a vypila jsem obsah. Zaostřila jsem a přímo naproti mě seděl v boxu nějaký kluk. Vlasy měl černé v nose kroužek a potetovaný krk.
Absolutně není můj tip. Vstala jsem ze židle a šla jsem přímo naproti jemu. Kotníky se mi trochu podvrkávaly, jakobych už neuměla ani chodit a s velkým škobrtnutím jsem si mu sedla na klín.
"Ahoj."
Nic neříkal a jen si mě prohlížel. Poznal mě? Určitě ano. Kdo by mne neznal?
"Jmenuju se Avony."
On mě nepoznal. Určitě ne.
Podala jsem mu ruku. Stále nic neříkal a začla mi prsty přejíždět po koleni.
Snažila jsem se zjisti jaké má oči,ale bylo takové šero, že jsem pomalu ani nemohla přečíct ty nápisy na jeho krku. Ruku,kterou jsem mu nabídla chytil a políbil její hřbet.
Tohle by Justin nikdy neudělal.
Přehoupl mě přes sebe a popostrčil hlouběji do boxu,kde byla úplná tma. Přihmouřil oči a pak si položil hlavu na můj hrudník. Rukou mi sjel pod šaty a do kalhotek. Začal mě tam laskat a...
"Nechte mě být, jdu jen do baru!" ozval se křik.
Jakobych dostala infarkt. Přestala jsem dýchat a zastavilo se mi srdce. Ten kluk si nejspíš myslel, že už budu, protože zamumlal něco jako "Tak je to správně bejby",ale šeredně se mýlíl. Odstrčila jsem ho a už mě vůbec nezajímal žádný potetovaný kluk, se kterým jsem tu ted byla.
Vylezla jsem z boxu a viděla jsem ho tam.
Přemýšlela jsem jestli je to halucinace nebo krásný sen a já spím doma v posteli.
"Av...Chci říct Stello." zaostřil mě a trochu se pousmál. Stello. Oslovil mě Stello.
"Kam jdeš?" Z boxu vylezl potetovanec a chytil mě kolem pasu.
Justinův pohled sjel na jeho ruku a já věděla, že tohle není vůbec dobrý.
"Co to děláš ty stráči?!" přiřítil se k němu a strčil do něj vší silou.
Potetovanec se svalil a mával rukou, že to vzdává. Uvědomila jsem si, jak moc byl ošklivý.
Justin se ještě napřahoval,ale já ho chytla za paži a naznačila jsem mu,že má přestat.
Našel mě. Hledal mě. Hledal mě, když jsem utekla.
On mě hledal.
"Nešahej na mě." ohnal se,ale byl klidný. Spíš klidnější...
Hladila jsem ho po ramenou a byla jsem v dokonalé euforii.
On mě hledal.
Měl sklopenou hlavu a zamračený obličej.
Je tak krásný. Nezkrásněl za ty dvě hodiny, co jsem ho neviděla? Určitě ano.
"Co to děláš vole?" zvedl hlavu. Podívala jsem se tím směrem jako on. Ten barman. Blikající světýlko kamery nás ostřilo a Justin se začal zase rozčilovat.
"Vypni to. Dělej." řekl jasně.
Barman nepřestával a začal se škodolibě usmívat.
Nenapdalo mě jiné řešení než udělat to, co musíme na veřejnosti dělat vždycky.
"Shhh lásko." špitla jsem a políbila jsem ho. Líbal mě taky.
Potom mě popadl do nárudčí a zapadl se mnou do dveří s nápisem nouzový východ. Věděl proč. Před barem byla asi kupa novinářů,která by si smlsla na tom všem a na mém make-upu nemake-upu.
Hned, co se dveře zabouchly, postavil mě na nohy. Světla tu bylo o hodně víc a bylo agresivní. Musela jsem přihmouřit oči. Vypadalo to tu divně. Černá chodba. Je to asi exit do nějakého hotelu.
Large"Cos to dělala Avony?" mračil se.
Ted mi říká Avony. Ted....
Na jméno Stella jsem si za ten rok působení v roly přítelkyně vypěstovala alergii. To je furt Stello sem a Stello tam. Křičí tak na mě každý fanoušek a novinář.
Ale já jsem Avony Lewisová a ne Stella Broke. Už i to příjmení 'Broke'.
Nesnáším to.
"Já už to nikdy neudělám. Slibuju."
Levý koutek jeho úst trochu poposkočil,ale stále se mračil.
"Proč jsi mi utelka?" chytil mě za ruce a bolestným škubnutím si je obmotal kolem pasu.
Došlo mi,co bude následovat dál po tomhle proslovu.
"Byla to blbost."
Nikdy mu neřeknu do očí, že ho miluju, že je pro mě vším, že bych bez něj a tohodle všeho nedokázala žít, že bych neexistovala.
"To byla." kývl, "Co jsi s tím sráčem dělala?"
"Nic."
Lhaní je ted moje práce, takže mi to jde skvěle.
"Ty přece víš, že já bych nespal s jinou ženou mezitím, co spolu máme.... tohle."
Jeho úsměv byl širší a širší a jeho mysl hroší a horší.
Další bolestivé škubnutí za levou ruku doprovázelo běh chodbou. Nohy mi trochu klouzali po hladké podlaze,protože boty byli promočenné. Vlála za ním vůně jeho kolínské a padali na mě kapičky z jeho kožené bundy.
Najednou se zastavil u dveří s nápisem 'Sklad'. Určitě jsme v nějakém hotelu.
Otevřel je a před námi se objevila místnůstka velká tak dva metry na dva metry. Police byli až do stropu a byli plné prostěradel. Srčil mě k jedné zdi a já si ošklivě narazila záda.
Nezajímá ho to.
Neví jak se k ženám chovat.
Neví, co ženy jsou.
Tak moc složitý Justin Bieber, poznamenaný traumatem.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Mentoska :3* Mentoska :3* | 29. may 2013 at 13:47 | React

Wááu krásný :)

2 ♥Lara ♥Lara | Web | 29. may 2013 at 14:19 | React

Tak to se ti moc povedlo, četla jsem jedním dechem :D Překvapilo mě, když byl najednou konec :D :) Už se moc těším na další díl :) Jinak to jak Stella nebo-li Avony(to se mi líbí mnohem víc) byla s tím potetovancem jsem moc nepochopila proč a hlavně jak rychle se to tak mohla stát, ale to je jedno :D

3 Simi Simi | Email | 29. may 2013 at 15:28 | React

povedlo se ti

4 c-carloss c-carloss | Web | 29. may 2013 at 16:42 | React

to je hustý :) povedlo se :) doufám ,že bude pokračování .)

5 Lucia Lucia | Web | 2. june 2013 at 18:54 | React

To jako fakt jo ?! Chceš mě mít na svědomí ? :D Sakra ! TO JE DOKONALÝ. Jako každá tvoje povídka pochopitelně. :)
Jednou ty tvoje povídky a knížky bude číst celej svět. Stejně jako čtou 50 shades of grey ;) Promise !

6 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | Email | Web | 8. june 2013 at 12:09 | React

Tak to vypadá celkem zajímavě :) Jdu na další kapitolku :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement