The shade ♧ 2

3. june 2013 at 10:13 | Nana Erruk. |  the shade
Fascinovalo mě to,jak si sundával bundu, pod kterou měl jen bílý nátělník.
Sáhl pro jedno prostěradlo a jedním pohybem kousek utrhl. Svaly na ramenou se mu napnuly a na krku mu naskočila malá žíla.
"Tak co, Avony?" konečně se na mě podíval a mězi prsty si mnul ten kousek prostěradla.
Nebyla jsem se schopná pohnout ani nic říct. Oči mu svítily.
"Říkám, tak co, Avony?!" zopakoval a chytil mě kolem čelistí a ještě víc přitiskl k poličkám.
Nevím, co chtěl slyšet a to mě dost děsilo.
Jeho obličej byl u toho mého tak blízko, že jsme se skoro dotýkali nosy.
Zavřel oči a trochu se zamračil. Pustil mně a začalo se mi trochu lépe dýchat. Opěř si čelo o to moje a přejížděl mi prsty po tváři.
"Nevydržel bych to bez tebe, Av. Ani chvilku."
A já bych to nevydržela bez tebe.


Pootevřel oči a schodil mi ramínko. Náslodovalo druhé. Šaty mi spadly ke kotníkům a při pádu mě jemně polechtali. Byla mi ted ještě větší zima než předtím a hned mi naskákala husí kůže. Doufala jsem, že to slabé světlo, co nás tu osvětlovalo je aspoň tak slabé, že to neuvidí. Nemusel by ani vidět smytý makeup. Nemusel by mě vůbec vidět.
"Ty se třeseš. Bojíš se mě?" zarazil se.
"Ne, jen mi je zima."
Pousmál se a začal si sundávat nátělník.
"Smím..Smím ti to sundat já?"
Netušila jsem,jak na to bude reagovat. Nikdy to nesmím dělat. Musím jen koukat na to jak se svléká a nesmím se zapojovat do aktu.
Pustil ho a opět se na mě zadíval tím pohledem. Nikdy jsem nerozluštila, co znamená. Používá ho skoro pořád.
Vzal moje ruce a obvázal kolem nich ten cár. Pořádně to utáhl až to pálílo. Ostatně jako vždy. Kolem zápěstí už mám na to udělané červené rýhy a řekla bych, že už nikdy nezmizí.
Chytil mě za lokty a ruce mi nasměroval na lem jeho tílka.
"Chytni to." sykl.
Chytla jsem.
Zvedal mi ruce a tím pádem jsem mu vyhrnovala tílko.
Nedokážu popsat,co to pro mě znamenalo. Tohle je něco. Dostala jsem se na vyšší úroveň. Dřív jsem se na něj ani nemohla koukat, protože mi zavazoval oči. Ted jsem měla možnost udělat tohle. Svázanýma rukama jsem mu přejela po svalech na břiše a doufala jsem, že ho to nerozzlobí. Zastavila jsem se u malého ptáčka,kterého má vytetovaného na kosti vpravo.
Tvářil se, jakoby si toho ani nevšiml. Něžné dotiky a hlazení mu nic nepřináší.
Pousmála jsem se nad tím a stále jsem nevěřila tommu, že jsem tohle mohla udělat.
"To se ti líbí?" zeptal se.
"Jo."
Dosvlékl si ho sám , stejně tak jako všechno ostatní.
Prohlížela jsem si ho jako vánoční dáreček. Najednou mě nadzvedl a za svázané ruce mě pověsil na háček pár centimetrů nade mnou.
Cítila jsem se divně a hrozně mě to bolelo. Nohama jsem se nemohla dotnout země.
Znovu vzal do rukou to prostěradlo a utrhl další kousek. Obmotal mi jím pusu,tak že jsem nemohla mluvit. Pak utrhl další. Přeložil ho na půl a zauzloval. Pak se napřáhl a uhodil mě přes břicho. Vypískla jsem a do očí se mi vervaly slzy.
"Já moc dobře viděl, co si tam s ním dělala! Ty malá děvko!"
Další úder.
Nechápala jsem jestli tohle bere jako akt nebo jako skutečnost.
Po tváři mi sjela slza.
Byla jsem absolutně zmatená. Sklonila jsem hlavu a podívala jsem se na svoje břicho. Byly tam dvě velké bolestivé čáry.
"Avony omluv se a pros!"
Jak?! Jak k sakru?! Byla jsem zoufalá.
"Omluv se a pros..." zašeptal a pustil 'bičík'.
Pohladil mě po čele a vlasech. Díval se mi do očí a pozoroval slzy,kterémi stékali po tvářích.
Obejmul mě. Cítila jsem jeho horký dech na uchu. Oblízl ho. Už mě netáhly ruce, protože mě držel on.
Odhrnul mi cár prostěradla z úst a políbil je.
"Omluv se a pros." řekl znovu a s širokým úsměvem.
"Omlouvám se. Prosím, odpusť mi."
Sundal mě z háčku a klekl si na kolena. Políbil mě na ranách a po každém polibku se mi podíval do očí. Pak mi stáhl kalhotky.
Stoupl si a srdíčkovými rty mě opět políbil na ústa. Ruce mi přidržoval stále nad hlavou.
Objemul mě. Znovu. Přála jsem si abychom tam mohli takhle stát v objetí navždycky. Uvědomila jsem si,jak moc ho miluju a jak moc je to nemožné.
On mě nikdy nebude milovat.
Rozepl mi podprsenku a hodil jí někam na zem. Tenisky mi nechal.
Nadzvedl mě a posadil si mě na boky... a udělal to. Vnikl do mě.
"Zbožňuju tě, Av. Ty si jen moje." šeptal.
Nikdy nepochopím jeho složitou osobnost. Nikdy nepochopím Justina Biebera.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Lucia Lucia | Web | 3. june 2013 at 11:32 | React

Aww.. I can't breathe !
Budeš mě mít jednou na svědomí ! Je to úžasný !
Justin má stejně složitou osobnost jako Grey ! Sice jsem četla jen kousek 50 odstínů šedi, ale mohu s jistotou říct, že tohle je lepší ! WOW !

2 Mentoska :3* Mentoska :3* | 3. june 2013 at 12:40 | React

To je dokonalé! Je to parádní! Moc se ti to povedlo... :)

3 Lucia Lucia | Web | 3. june 2013 at 14:46 | React

Za pravdu se neděkuje ! ;)
Eem.. Můžu si tě teda napsat do sister jo  ?:O :D :)

4 Nando'ska Nando'ska | Web | 3. june 2013 at 16:07 | React

Tak to je dost zajímavý! Takový smutný ale i něco pozitivního na tom je,cítím z toho zvláštní pocit ale píšeš hezky :)!

5 ♥Lara ♥Lara | Web | 3. june 2013 at 16:09 | React

Ten konec, nebo konečná část mě dostala :D Chudinka Avony jak jí začal mlátit tím prostěradlem, je mi jí líto :/
Ale díl se ti moc povedl, těším se na další :)

6 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | Email | Web | 8. june 2013 at 12:13 | React

Páni! Koukám, že ses inspirovala knížkou 50 odstínů šedi :) Je to dokonale napsané!! ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement