The Shade ♧ 4

10. june 2013 at 22:16 | Nana Erruk. |  the shade

Seděla jsem na parapetu okna a pozorovala jsem ulici.
Musím tu sedět už hodiny. Když jsem si sem sedla, bylo světlo. Teď už není. Ulicí projíždí auta, která se pořád někam ženou a nezastaví. Občas na sebe zatroubí a něco zahulákají a ženou se zase dál. Házejí na mě barevné odlesky světel,které mi jsou nepříjemné. Šla bych někam ven. Za zábovou..za životem.. na nákupy. Sakra, vždyť jsem v New Yorku.
Mám neodoletelné nutkání vstát a prostě jít. Uletět.
Mohla bych? Mám vůbec právo na to vyjít pryč z těhlech čtyřech zdí a žít? Žít svůj život? Nemám kamarády, nemám nic. Mám jen Justina.
Kdybych nějaké měla, nemohla by jsem se jim svěřit. S ničím... Smlouva. Smlouva.

Natáhla jsem se ke stolku pro papír a pod světlem lamp jsem začala psát.
Ahoj babi,


dlouho jsem se naozvala a omlouvám se za to. Doufám, že všechno je v pořádku, a že se máš dobře. Vím, že asi stále něchápeš, co dělám za práci,kde se berou ty peníze a proč mě vidíš po boku Justina Biebera. Taky dobře víš, že ti to nějak vysvětlit nemůžu. Nemohla bych někdy zase přijet? Už je to moc dlouho, co jsem u tebe byla naposledy.
xx Stell Avony
Sakra! Přepisovat to nehodlám. Je mi to jedno. Papír jsem přeložila na půlku a položila ho zpět na stoleček. Opřela jsem si hlavu o studené sklo okna a dál jsem pozorovala ulici.
Nevydržím to tu! Nevydržím!!!
Seskočila jsem z parapetu na koberec,který mě příjemně hřál do bosých nohou. Přeťapkala jsem velký obývací pokoj až ke dveřím od šatníku. Otevřela jsem je a vkročila jsem dovnitř. Nadechla jsem se vůně růží,která tu udržovala mé šaty stále voňavé a začla jsem vybírat vhodné šaty.
Moc slavnostní, moc odvážné....

Moje vybírání přerušil nepříjemný zvuk zvnoku.
Kdo otravuje?
Ignorovala jsem to a probírala jsem se ramínky dál.
Zvuk nepřestával. Tady je někdo vytrvalý... Možná je to správkině domu, která mě chce poučit o tom, že nemám házet odpadky po chodbě zároveň mi nenápadně podstrkuje podpisovou kartičku Justina Biebera.
Za otráveného zakvílení jsem vyšla ze šatny, proběhla obývákem a rovnou na chodbu ke dveřím.
"Co je?" vypálila jsem,když jsem otevřela dveře.
"To je hezké přivítání." zachichotal se.
"Jej..Promiň." uvědomila jsem si,kdo to je.
Stál tam s perfektními vlasy, perfektními rty, perfektním úsměvem..perfektníma očima,které se dívaly jen na mě.
Uvědomila jsem si, jak schátrale musím vypadat. Od rána jsem se sebou nic nedělala. On očividně jo. Vypadá mnohem krásněji, než ráno u doktora. Každým našim setkáním je krásnější.
"Ty mě nepozveš dál?"
Nechápu proč se ptal,když sekundu na to vkročil na práh a
byl u mě nebezpečně blízko. Cítila jsem jak dýchá. Nosy jsme měli u sebe.
"Jistě, pojď." řekla jsem s ledovým klidem a s tím samým klidem jsem se od něj odtáhla a kráčela jsem si to do obýváku.
Slyšela jsem jak zabouchl dveře a sundal si boty.
Moc často ke mě nechodí. Vlastně nikdy. Nevím, co tu dělá. Co tu chce... Hraje si se mnou jako kočka s myší. Nekonečnou a bolestivou hru.
"Rozsvítíš? Rád bych na tebe alespoň trochu viděl."
Uvědomila jsem si,že mezitím, co jsem přemýšlela nad tím, proč tu je, usadil se na mém gauči.
V šeru jsem viděla jen rysy jeho obličeje. Nechme to tak. Koukejme se takhle na sebe navěky.
"Tak je to mnohem lepší." pochválil mě,když jsem rozvítila lampu vedle gauče.
http://images4.fanpop.com/image/photos/20800000/Runaways-Gifs-the-runaways-movie-20830559-494-214.gif"Dáš si kafe nebo čaj?"
"Čaj. Děkuji." zaculil se a opřel se o opěradlo gauče.
Zašla jsem do kuchyně, ohla jsem se do šuplíku pro čaj a postavila jsem na horkou vodu. Opřela jsem se o linku a nechala jsem se opět pohltit myšlenkami.
Třeba až se vrátím,tak bude klečet na kolenou s malou sametovou krabičkou, ve které bude prstýnek s diamentem,kterým se mi na věky zaváže. Možná bude ležet celý nahý na pohovce s růží v puse a s ďábelským pohledem v očích.
"Ty jsi se někam chystala?"
"Cože?" vykoukla jsem ze dveří kuchyně. Stál u otevřeného šatníku a prohlížel si ho, jakoby nikdy v životě neviděl šatník.
"Tak půjdeme spolu." otočil se s rukama v kapsách a s štěněčím pohledem.
"Mě se teď už nějak nechce." zapadla jsem zpět do kuchyně a zalila jsem čaj. Z poličky jsem vytáhla tác, na který jsem položila dva hrníčky a horkou konvici.
Opatrně jsem našlapovala a vešla jsem zpět do obýváku. Seděl zase na gauči. Ruce měl založenné na prsou a kamený výraz.
Opatrně jsem tác položila na stolek a sedla jsem si do křesla vedle gauče.
"Naleješ mi, prosím?" řekl a uchovával si ten nečitelný výraz.
Nahla jsem se pro kovnici a následovalo přesně to, co jsem čeklala. Jinak bych to nebyla já. Opařila jsem si ruku. Bolesně jsem vypískla a tiskla jsem jí u břicha.
"Jsi v pořádku?" vyskočil z pohovky a staroslivě mě popadl za tu druhou ruku a táhl mě do kuchyně. Opařenou ruku mi strčil pod tekoucí vodu a tiskl mě k sobě.
"Lepší?" usmál se.
"Jo, už je to dobrý."
Pálilo to a myslela jsem, že za chvíli umřu,ale chtěla jsem aby mi pofoukal bebíčko a už konečně odešel.
Pousmál se a oddychl si. To je taková ironie. Má srach,když si teď něco udělám a přitom mě dává do pout, svazuje mě, bičuje mě a já nevím co ještě.
IRONIE.
"Nerad bych,aby sis ublížila, ty trdlo."
Dělá si ze mě jenom srandu?
Nerad bych,aby sis ublížila, ty trdlo.
Ať jde pryč. Ať odejte.... Nechci ho tu. Jen on mi může ublížit. Nic jiného mi neublíží. Ať jde pryč!
"Běž pryč." špitla jsem.
"Cože?" nechápavě se na mě podíval.
"Slyšel jsi."
Zamačákla jsem slzu a odtáhla jsem se od něj.
On mě nikdy nebude milovat.
"Co se děje, Avony?" mračil se.
Nesluší mu,když se mračí.
"Nechápu, co ode mě vlastně chceš. Proč tu jsi? Proč jsi přišel?! Já už to nevydržím! Nevydržím!!!" hystericky jsem mu bušila do hrudi, mezitím, co mě k sobě tiskl.
"Pusť!" křičela jsem.

Vyhoupl si mě do nárudčí a někam mě nesl. Nevím, jakým směrem jsme šli, protože jsem si dávala záležet na tom, abych mu vyklouzla se sevření. Nešlo to.
Poznala jsem ložnici. Mojí ložnici. Položil mě na postel a přikryl mě. Byla jsem klidná, protože jsem nechápala, co se děje. Pohladil mě po vlasech a políbil mě na čele.
"Jsem tu proto, abych tě utešil,když budeš mít zlé sny. Jsem u proto, abych tě pohladil,když budeš mít špatnou náladu. Jsem tu pro tebe."
Lehl si vedle mě a přitiskl se ke mě.
"Sladké sny, Avony. Sladké sny."
 

3 people judged this article.

Comments

1 Lucia Lucia | Web | 11. june 2013 at 7:00 | React

Přísahám Bohu, že jsem teď nedýchala ! Je to zase probrání do nového dne.
Napsala jsi to úžasně. Prostě dokonalost mno.
Jediný, co ještě můžu říct je: Dalšíí ! :DD :))

2 Kika Kika | 11. june 2013 at 15:30 | React

Užasne :O akože perfektne píšeš, strašne zaujímavo :-) aj dej je perfektný aj spísane je to perfektne :)

3 ♥Lara ♥Lara | Web | 11. june 2013 at 15:33 | React

Už jsem četla ráno, ale mám čas komentovat až teď! :) Tenhle díl mi zase vyrazil dech, jak v tom dopise škrtla to jméno, to bylo podle mě smutný :D A ten konec? Dokonalost :)

4 Nana Erruk Nana Erruk | Web | 11. june 2013 at 20:43 | React

díky:)moooooc

5 Mentoska :3* Mentoska :3* | 11. june 2013 at 22:07 | React

Dokonalý.. :) Píšeš suprově.. :) Těším se na další díl... :)

6 Vaness . Vaness . | Web | 12. june 2013 at 12:43 | React

Já moc tyhle dlouhý povídky nemusim :)

7 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | Email | Web | 15. june 2013 at 23:02 | React

Pěkné :) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement