i'm only dreaming ♢ chapter 1

24. july 2013 at 9:40 | Nana Erruk. |  i'm only dreaming
Další krásný den na Manhattanu. Slunce svítilo. Vánek jemně hladil tváře smutných lidí procházejících se po ulici. Já jsem byla jedním z nich.
Mezi prsty se mi houpala taška s lodičkami od prady a já jsem smutná. Je to vůbec možné?

Problém byl v tom, že lodičky se mají kupovat s nejlepší kamarádkou. Já žádnou nemám.
Na semaforu na mě blikla zelená a já mohla přejít na druhou stranu ulice. Míjela jsem obličeje lidí, které ani nezajímala jejich vlastní nálada. Nezajímalo, že je chce New Yorský vánek rozveselit a utěšit.
"Soph! Ahoj!"
"Oh Liby, zrdravím."
Nečekala jsem, že jí tu potkám. Měla by být na obědě s kamarádkami.
"Co prázdiny?"
Její přeslazený úsměv mě nepříjemně bodal do očí.
"Dobrý, znáš to..."
"Takže párty, kluci, alkohol co?"
Právě popsala její prázdniny.
"Ani ne."
"Víš, večer jdu zrovna na jednu. Měla bys jít se mnou a trochu žít."
"Já žiju Liby. Příjde mi uhozený jít do domu člověka, kterýho jsem v životě neviděla, opít se tam a mít tam sex."
"Ty si vážně řekla slovo sex? Konečně ses odvázala." Její úsměv už nebyl tak zářivý, spíš sarkastický.
"Měj se Liby," rouzloučila jsem se s ní krátkým objetím.
Rezavá kštice pomalu mizela v davu a já mohla taky zmizet.
Když jsem procházela kolem Starsbacksu vzpoměla jsem si, co říká táta. Zastává názor, že si hraju na moc nóbl a že je tohle jen osobní blok. Kdyby věděl, co by se stalo bez toho mého bloku, tak mě pošle s pěti tisíci zpět do Prady a ještě se bude usmívat.
Možná jsem trochu nóbl. Mám ráda být nóbl.
Zastavila jsem se u tmavě hnědých dveří, odemkla je a vešla jsem.
"Sophi?"
"Ano, tati?"
"Kde si byla tak dlouho?"
Vyzula jsem si lodičky a dala je do botníku. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a vešla jsem do obývacího pokoje, ze kterého vycházel chraplavý hlas mého táty.
"Stavila jsem se ještě u Prady," prohodila jsem a sedla si na gauč vedle něj.
"Člověk tě pošle s dopisem na poštu a takhle to dopadá," zasmál se a pohladil mě po vlasech.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a upřela zrak na hrající televizi. Byla tam nějaká politická debata a táta se oháněj větami jako "zatracený riberálové".
Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tu byla máma. Kdybych jí vůbec znala. Umřela tak mladá a vlastně díky mě, při porodu.
Vím, že to není má vina, ale stejně nad tím člověk musí přemýšlet. S úsměvem jsem vyšla z obýváku a zašla jsem rovnou do mého pokoje. Na stůl jsem si položila papírovou tašičku s Pradami a lehla si na postel.
Natáhla jsem ruku na druhou stranu postele a představila si, že tam leží někdo, kdo mi rozumí. Drží mě za ruku a polsouchá všechny moje řeči o výstavách obrazů a šatech.
Po perektních těstovinách od hospodyně, jsem se zavřela zase do pokoje ten den už jsem nevylezla.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | Email | Web | 24. july 2013 at 13:29 | React

Úžasný díl!! Už se moc těším na další .)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 24. july 2013 at 16:03 | React

Je to boží kapitola.. :-) Už se těším, co bude dál...

3 Mike mouse. Mike mouse. | Web | 25. july 2013 at 11:56 | React

To je pěknéé :-) Jen tak dál (y)

4 Vaness . Vaness . | Web | 26. july 2013 at 19:38 | React

"Její přeslazený smích bodal do očí " ...
jak přesný
Jinak je to dost depresivní .. a proto se mi to možná tak líbí :)

5 ♥Lara ♥Lara | Web | 28. july 2013 at 11:40 | React

Miluju tu povídku, rychle dej další díl :)

6 Lucia Lucia | Web | 29. july 2013 at 20:23 | React

Další ! ;) Supér začátek.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement